Rubrika: Básničky

Sněží tisíce malých andělů, hladí duše svým chmýřím, já za letního dne v úžasu s krásou světa se sblížím.

Klidný potůček hladí oblázky, nic o moři neví, nic nečeká, jeho osudem však stane se řeka. Řeka kloktá, nebojí se, ochotně plyne v míru, odvážně do hlubin se vrhá, v pádu poznává svou sílu. A vlnky dole napěněné vesele se koupou v blahu, se smíchem se nahánějí, poznávajíce života barvu.

Když ucítíš strach, vstup dovnitř, ponoř se do jeho hlubin, pak náhle zjistíš, že strach se rozpustil. Strach totiž žádnou hloubku nemá, to ty. Ty jsi hloubkou, která sama sebe hledá a která vše pohltí. Jsi oceán a strach pouhým zrnkem soli. Palčivě slaným, pokud jsi na souši, v nekonečné podstatě jste však jedním, slaným… Pokračovat ve čtení Strach